Abracadabra!

Harry Potter by MaryGrandPré

Harry Potter by Mary GrandPré, the cover of Time Magazine, September 20, 1999

Oh boy! This is such a beautiful cover! I found it by accident when I was looking for Mary GrandPré’s illustrations. The cover is kinda old, I know. But I didn’t read Harry Potter until 2013, so now I am pretty thrilled everytime I see him. Or another “Potter” character. Or some magic objects which are connected with the story. You might ask: “Jeez, why didn’t you read it before?” Well, I have no idea. Many people told me: “Read it, it’s terrific!” Brother even gave me first four books once at Christmas. But all the time I had something else to read. Kids around the world where wild about the Hogwarts while I was telling to myself: “Ok, I’ve got plenty of time to read it…” Now I know Harry Potter quite well (yay!) and I can confirm – “he’s not just for kids”. If you would like to read the cover story, here you go. Message for my boyfriend: Honey, read the book. It’s amazing!

… a bylo to jako v pohádce

Léto se povedlo! Jestli si dobře pamatuju, tak minimálně dva týdny bylo vedro přímo k padnutí. Člověk se potil, i když se nehýbal. Přesně tak jsem si to představovala.

Teď se mi chtělo říct: „Škoda že to netrvalo trochu déle.“ Ale ne, chce to jiný úhel pohledu. Co třeba: „V létě bylo horko a bylo to __________.“ Doplňte. :) A teď pár fotek – pár letních vzpomínek. Protože co kdyby nám už zítra začaly mrznout nosy? Těším se na další krásné léto!

Turecko

Turecko

Turecko

Turecko

Turecko

Turecko

V hřejivých stopách

S Turkem po boku si víc než dřív uvědomuju, jak je důležitý Den české státnosti. Kéž by nám už v dětství vtloukali do hlavy, že máme svého ochránce a patrona země, který patří k důležitým symbolům české národní hrdosti.

Asi tak, jak Turkům připomínají, že je jejich morální povinností, aby svou zemi milovali. “Ne mutlu Türküm diyene!” – „Jak šťastný je ten, kdo může říci, že je Turek!“ prohlásil první turecký prezident Mustafa Kemal Atatürk. Takže ať už je to u Turků jakékoliv, tu kolektivní hrdost a lásku k rodné zemi, tu jim neskrývaně závidím.

V hřejivých stopách
Karel Čapek o svatém Václavu

Ne, že bych mohl čímkoliv rozhojnit naše vědomosti o vévodovi české země; ale stalo se kdysi jedno zjevení, o kterém bych vám chtěl dát opožděnou zprávu. Bylo to za války, v jedné z nejsmutnějších a nejtěžších zim; tehdy se všechno zdálo skoro ztraceno, a jen s námahou jsme v sobě udržovali malý a zoufale vytrvalý ohníček naděje. (Jak je to dávno, Bože, jak je to dávno!) V takových dobách se člověk ohlíží po znameních; i hledal jsem za jednoho nedělního odpoledne – bylo to právě kolem Vánoc jako teď – nějaké znamení na temném a sirém Hradě pražském.
Svatý Vít byl kupodivu otevřen; bylo tam šero jako teď, jen maličko lidí se modlilo
ve zšeřené lodi chrámové a několik svíček zimomřivě svítilo před vysokými temnými oltáři. Bylo to strašně smutné a přísné jako znamení.
A tu se otevřely železné dveře kaple svatováclavské a z nich vycházel průvod kněží s hořícími svícemi, jako z jiného věku a zpívali. Zpívali mešními, silnými, stářím jakoby nazrněnými hlasy: „Svatý Václave, vévodo české země, oroduj za nás, pros za nás Boha, Svatého Ducha…“
V katedrále se udělala docela tma, jenom ty ornáty, jenom ty stříbrné a plešaté hlavy velikých starců zářily v kmitavém plápolání svěc. „Ty jsi dědic české země; rozpomeň se na své plémě… Nedej zahynouti nám ni budoucím.“
Svatovítští canonici už zašli do sakristie, tma zalila katedrálu, a ještě jsem oběma koleny klečel na tvrdém a mrazivém kamení; ale pak už ve mně nebyl malý a zoufale vytrvalý ohníček naděje, nýbrž zářivá a slavnostní řada hořících svěc.
Málo, maličko toho víme o knížeti země české, kdybychom sesbírali všecko, co víme, byl by to, upřímně řečeno, do veliké a převeliké míry svatý Václav Alšův, svatý Václav Myslbekův, svatý Václav Tomanův. Nezapomeňme na tuto tradici svatováclavskou. (…)
Mám před sebou knížečku; jmenuje se Good King Wenceslaus, vyšla loni v Chicagu a obsahuje vánoční hru, kterou napsal pan Cloyd Head pro jednu školu na Floridě. Teď o Vánocích se po celém anglosaském světě bude zpívat koleda o dobrém králi Václavu.

I když nechceme,
půjdeme s jinými lidmi a národy
po hřejivých stopách,
jež zanechal ve sněhu
dobrý kníže Václav.

Tyto řádky Karel Čapek napsal pro Lidové noviny 18. 12. 1938 – týden před svou smrtí. Z knihy Meditace svatováclavská, kterou vydalo pod názvem Svatý Václav nakladatelství Trinitas.

Babička s Harrym porazili Padesát odstínů šedi

Milujeme Viewegha, Babičku a Harryho Pottera. Čtečku používá jen sedm procent Čechů. Ženy čtou daleko více než muži. To vše vyplývá z průzkumu Národní knihovny a Ústavu pro českou literaturu.

Harry Potter

Knížky o Harrym Potterovi Češi milují. Víc než Padesát odstínů šedi. Autorkou ilustrace z knihy Harry Potter a Kámen mudrců je Mary GrandPré.

Po třech letech odborníci opět zkoumali, kterak jsme na tom se čtením a jak se daří knižnímu trhu. Jsou to samá fakta, ale zajímavá – a hlavně aktuální. Výsledky průzkumu se objevily na webu Národní knihovny teprve dnes – ve čtvrtek 26. září.

Odborníci letos v květnu zpovídali 1 584 lidí, kterým bylo víc než 15 let. Z průzkumu například vyplynulo, že každý Čech přečte asi 13 knih ročně a jejich čtení věnuje přibližně třiatřicet minut denně.

„Za rok nakoupíme průměrně 2,3 knihy a zaplatíme za ně 691 korun. V domácích knihovnách je přibližně 250 knih,“ uvedl mluvčí Národní knihovny Vít Richter.

Babička je super třída, rozhodli čtenáři
Nejoblíbenějším autorem českých čtenářů je Michal Viewegh a nejoblíbenější knihou je Babička Boženy Němcové. Hned za ní se umístili Harry Potter spisovatelky J. K. Rowling a Padesát odstínů šedi spisovatelky E. L. James.

Opět se ukázalo, že ženy čtou mnohem více než muži – až o celých 11 procent. A pokud jde o takzvané digitální čtení, nejčastěji si čteme na počítači nebo používáme chytré telefony, zatímco čtečky jsme si (zatím) příliš neoblíbili.

Co máme nejraději
136 % sledování televize
87 % poslech rozhlasu
79 % práci s internetem
33 % čtení knih
29 % poslech audia
26 % čtení novin a časopisů
24 % sledování videa

Nejoblíbenější autor 2013/2010
1. Michal Viewegh/Michal Viewegh
2. E. M. Remarque/E. M. Remarque
3. Dick Francis/Dick Francis
4. Agatha Christie/Karel Čapek
5. Vlasta Javořická/Agatha Christie
6. Božena Němcová/Betty MacDonald
7. Karel Čapek/Danielle Steel
8. J. R. R. Tolkien/Božena Němcová
9. Bohumil Hrabal/Dan Brown
10. Steven King/Jules Verne

Nejoblíbenější kniha 2013/2010
1. Babička/Vejce a já
2. Harry Potter/Babička
3. Padesát odstínů šedi/Osudy dobrého vojáka Švejka
4. Pán prstenů/Egypťan Sinuhet
5. Vejce a já/Bible
6. Egypťan Sinuhet/Tři kamarádi
7. Saturnin/Co život dal a vzal
8. Osudy dobrého vojáka Švejka/Saturnin
9. Malý princ/Šifra mistra Leonarda
10. Stmívání/Harry Potter

Pozn. Tituly z druhého až pátého místa z roku 2013 získaly stejný počet hlasů. Autoři průzkumu je proto seřadili podle abecedy.

Zdroj: Národní knihovna České republiky

Peter Pan Toy Postcard!

My dear, my dear, my dear :) This is Peter Pan Toy Postcard! I found it today on Silver Shoes & Rabbit Holes Pinterest. Gasp! You know, I love this kind of paper stuff and… oh my! There is Wendy and Nana the Dog as well! You can even read about it. Have a fun wherever you are, folks!

Peter Pan Toy Postcard by W. E. Mack, London, circa 1910

Peter Pan Toy Postcard by W. E. Mack, London, circa 1910

Shakespeare a spol. pro inteligentní mimina

„Ty sobče, nenechals mi ani kapku.
Co mně má pomoct? Slíbám tvoje rty.
Snad na nich ulpěla kapička jedu
a opět spojí nás hojivá smrt.“
– William Shakespeare, Romeo a Julie

Romeo & Juliet

Romeo a Julie Williama Shakespeara, Pýcha a předsudek Jane Austenové, Anna Karenina Lva Nikolajeviče Tolstého, Dracula Brama Stokera, Sherlock Holmes Sira Arthura Conana Doyla nebo Vánoční koleda Charlese Dickense.

Všechna ta díla znáte. Kontrolní otázka: Kolik vám bylo, když jste je četli? Jestli odpovíte, že devět, tak to vypadá, že jste se v dětství docela nudili.

Asi jako spisovatelka a novinářka Tereza Brdečková, která v dětství sedávala polomrtvá nudou u prarodičů na zahrádce a četla kde co, i když tomu vůbec nerozuměla – od Moliérových komedií až po Kafkův Zámek, jen aby ubíjela čas, jak uvedla v předmluvě ke knize Ženy, které čtou, jsou nebezpečné.

Ale zpátky ke klasikům. Dokážete si představit, že byste četli jejich díla – anebo lépe řečeno, že by vám je někdo předčítal ve dvou nebo třech letech?

Anna Karenina

Ve Spojených státech amerických, ale i v jiných anglicky mluvících zemích začala vycházet díla klasických autorů světové literatury upravená tak, aby byla přijatelná pro nejmenší děti. Říkají tomu A BabyLit Counting Primer, což jsem si přeložila jako „literatura pro začátečníky, kteří se učí počítat“.

Autorkou knížek je Jennifer Adams. Knížky ilustrovala Alison Oliver. Jsou pro děti od jednoho roku do tří let. Čtete správně, od jednoho roku do tří let. :) Jakkoli to zní podivně, bude vám to znít ještě divněji.

Autoři tvrdí, že jde o „sérii knih pro brilantní miminka“. Že „malou slečnu Austenovou“ nebo „malého pána Shakespeara“ prostě musíte mít, pokud patříte mezi rodiče, kteří se vyznají. A že knížky mají uvést vaše mrňata do světa klasické literatury.

Wuthering Heights

Jak taková knížka vypadá uvnitř? Třeba Jana Eyrová – na prvních dvou stranách je veliká číslice 1 a obrázek Jany Eyrové. Na dalších stranách jsou dva kufry a tři svíčky. U obrázku se svíčkami se navíc píše, že „je nebezpečné, aby svíčka hořela i v noci“. (Pokud znáte příběh Jany Eyrové, citace vás nepřekvapí.)

Čím víc si obrázky prohlížím, tím méně se mi zdá, že si u nich stačí s dětmi počítat. Od rodičů se patrně očekává, že příběh dobře znají, takže ho můžou dítěti vyprávět, zatímco mrňata si prohlížejí obrázky.

Jane Eyre

Zákazníci v zahraničí si knížky vychvalují. „Jsou krásné, pestrobarevné, ideální pro každého, kdo miluje literaturu!“ shoduje se většina. Jsou ale i tací, kterým se vůbec nelíbí. „Co je to za svět, ve kterém potřebujeme zjednodušovat Pýchu a předsudek nebo Draculu?“ rozčilují se někteří zákazníci v diskuzích internetového obchodu Amazon.com.

A co si o knížkách myslíte vy? Mně se nápad líbí. Možná jsem naivní, ale dokážete si představit, že svému prckovi vyprávíte o oblíbené postavě z knížky, a když vyroste, dáte mu/jí do ruky Charlese Dickense a řeknete: „Vzpomínáš na pana Vydřigroše? Tady, přečti si o něm.“ Pak je ale otázka, jestli by nebylo lepší předčítat dětem rovnou z originálu.

Christmas Carol

Už jednou vzpomínaná Tereza Brdečková by na to téma mohla vyprávět. Otec i maminka jí předčítali před spaním například Erbenovu Kytici, to jí nebyly ani čtyři roky, a později ji tatínek zásoboval Andersenovými pohádkami ve starorakouském vydání pro dospělé nebo příběhy Josefa Haise Týneckého, kde se brouci i mravenci chovali jako lidé. „Nebylo to tak špatné. Četba knih pro dospělé sic působí dětem malá traumata, ale také rozšiřuje obzory a ukáže jim hned na začátku, že svět je plný věcí, jimž sice nerozumíme, ale přesto se jimi můžeme zabývat.“ (Citace z knihy Stefana Bollmanna Ženy, které čtou, jsou nebezpečné)

Podivná fotografie ze strany 83

Hřbitovem se proháněl studený vítr, ale muž ani chlapec ho necítili. (…) Šli hřbitovem k bráně. Cestou viděl Nik obyvatele hřbitova, ale nechali chlapce a jeho poručníka projít mlčky. Jen se dívali. Nik se jim snažil poděkovat za pomoc, volal na ně, jak moc je jim vděčný, ale mrtví mlčeli.
Ukázka z Knihy hřbitova

Kniha hřbitova

Knihu hřbitova (2008) napsal Neil Gaiman, autorem ilustrací je Dave McKean.

Někdy šokuju sama sebe – když zjistím, co všechno vkládám do knížek, které se mi líbí. Tak třeba do Knihy hřbitova od Neila Gaimana jsem strčila fotografii Luďka Peřiny vystřiženou z Mladé fronty DNES. Je na ní pán stojící na hřbitově s rukama spojenýma za zády. Není mu vidět do tváře. Spíš to vypadá, jako by to byl jeho stín. Pod fotkou se píše: „Uctění zesnulých. Tisíce lidí míří v těchto dnech na hřbitovy vzpomenout na zesnulé příbuzné či přátele.“ A tohle jsem prosím vložila do knížky, která vypráví o chlapci, jenž vyrůstá na hřbitově. Trochu morbidní, že ano. Ale zkuste si tu knížku přečíst. Je překrásná.

Čtenářské průkazy pro vaše iPhony

Library Card

Library Card as iPhone Case by Out of Print

Jaká škoda, že nemám iPhone! Vypadá to, že čtenářské průkazy už nejsou v módě, jenže papíromilcům a knihomolům se po nich docela stýská, takže se vracejí jako obaly na iPhone, protože jak uvedli autoři webu Out of Print: “Books should always be part of the conversation.” „Knihy by vždy měly být součástí konverzace.“

Podzim je tu!

„Tam, na té větvi!“ volala radostně Ema.
Se zvednutou hlavou nadšeně pozorovala, jak na větvi ořešáku tančí a uklánějí se miniaturní víly. Jedna z víl seskočila z větve a s roztaženou průhlednou sukničkou půvabně dosedla Emě na nastavenou dlaň. Ema ji zvedla k očím. Víla byla nádherná. Zatřepetala průsvitnými křidélky a znovu se vznesla na strom.
Ukázka z knihy Ema a kouzelná kniha

Ema a kouzelná kniha

Knihu Ema a kouzelná kniha napsala Petra Braunová. Autorem ilustrací je Tomáš Řízek

Podzim. Autumn. Der Herbst. Sonbahar. Říkejte mu, jak chcete. Vždycky to bude nejkrásnější období v roce. Už kvůli těm barvám, kaštanům v kapse, spadanému listí a vílám, co tančí na větvích ořešáku. Přeju všem krásné podzimní dny!

Autumn

Autumn