V parku se četlo jako o život – až 70 knížek denně!

Naděžda Ježková

Naděžda Ježková. Foto: SKIP

Ostrava, Komenského sady,
léto 1952, asi tři hodiny odpoledne:
U dřevěného altánu je opět živo. Přišly sem desítky lidí, hlavně malých dětí, aby si půjčily knížky. Devítileté Marii Konečné se líbí ty ilustrované od Ondřeje Sekory. Všichni sedí na lavičkách a začínají číst. Nejmenším dětem předčítá knihovnice. Dospělí sedí o kousek dál a živě debatují o literatuře. Z gramorádia zní hudba…

Vítejte v Letní čítárně v Ostravě. Vymyslela ji Naděžda Ježková, která patřila k nejdůležitějším poválečným knihovnicím a také prvním nositelům Ceny českých knihovníků. Roky působila v Moravskoslezském kraji, byla ředitelkou Knihovny města Ostravy.

O letní čítárně přemýšlela už na mateřské dovolené v roce 1951, když chodila na procházky do Komenského sadů. V kočárku s sebou vozila knihy i gramorádio a často přitom uvažovala, jak by oslovila lidi, aby začali víc číst. Svou práci milovala.

Velice brzy jsem se pro knihovnictví nadchla a vydrželo mi to po celý život. Spojuje dvě věci, které mám ráda: lidi a knihy. Když jsem šla do školy, tak jsem myslela jen na ty knihy, tenkrát jsem se ještě lidí styděla. Ale náramně ráda jsem je pozorovala.
(z její knihy Padesát let v knihovnictví)

Letní čítárnu v Ostravě otevřela v roce 1952, když nastoupila po mateřské dovolené do práce. „Předpokládali jsme, že hlavními čtenáři tu budou maminky. Čítárna byla umístěna ve středu parku vedle dětského hřiště, takže měly tu příležitost vypůjčit si matky i těch větších dětí, které doprovázely na hřiště, i maminky batolat s kterými jezdily na sluníčko do nové části parku,“ napsala Naděžda Ježková v roce 1954 do časopisu Knihovna. Článek se jmenoval Práce s dětmi v letní čítárně.

Park Komenského sady

Komenského sady na počátku 60. let 20. století. Foto: Archiv města Ostravy

S dětmi knihovnice příliš nepočítaly, protože bazén, houpačky a hřiště pokládaly v létě za větší lákadlo než knihu. „Ale praxe nás přesvědčila o našem omylu,“ zmínila Ježková. O čítárnu v parku byl obrovský zájem. Za celé léto do ní přišlo 621 čtenářů, z toho bylo 543 dětí. Zatímco dospělí si během léta vypůjčili maximálně 7 knih, u dětí knihovnice napočítaly až 35 výpůjček.

Zjistily, že nejvíce četly děti osmileté a devítileté, pak zájem o knihu klesal. „Děti vesměs pocházely z dělnických rodin, jen nepatrné procento bylo z rodin úřednických,“ napsala Naděžda Ježková. Za odpoledne si lidé vypůjčili až 70 knih.

Děkuji, obrázky byly srandovní
Knihovnice nelenily a poctivě si zaznamenávaly, jak děti smýšlejí o knihách, které si přečetly. „Tak například čtenářka pohádek ze třetí třídy nám prohlásila, že obrázky byly srandovní, a proto se jí [báje] líbily,“ poznamenala Ježková.

Právě pohádky měly děti nejraději, a když nebyly, žádaly něco o zvířátkách. Chlapci z páté třídy chtěli knihy bojové, starší děvčata toužila po dívčích románech – většinou si vybrala povídky Boženy Němcové.

Park Komenského sady

V parku kdysi bývala i okrasná jezírka. (asi 1938) Foto: Archiv města Ostravy

„Žák první třídy střední školy četl na pokračování Jiráska a během léta přečetl všechno, co jsme z jeho děl v čítárně měli,“ napsala knihovnice. Jak uvedla dále, chlapec patřil mezi výjimky – knihy na pokračování četlo jen málo dětí.

Knihy si mohly nosit po celém parku, musely je však vrátit v 18 hodin. Konec půjčování oznamovala knihovnice mikrofonem.

„Půjčovalo se úplně zdarma, bez záloh a bez průkazů. Hodně dětí zůstávalo s knihami na trávníku u čítárny, takže jsme je mohly pozorovat. Dost se četlo ve skupinách tak, že některé starší dítě mladším předčítalo,“ vylíčila Ježková.

Půjčovali si pilně, ale četli špatně
S některými dětmi však bylo těžké pořízení. „Mezi našimi čtenáři byla i skupina cikánů, která pravidelně navštěvovala naši čítárnu. Byly v ní děti od šesti do třinácti let, vesměs však chodily do nižších tříd, než do kterých věkem patřily,“ popsala Naděžda Ježková. Zpočátku se skupina ostře odlišovala od ostatních dětí, které je nechtěly mezi sebe přijmout.

„Z těchto důvodů asi vystupovali cikáni, hlavně cikánská děvčata, vůči ostatním dětem velmi agresivně. Půjčovali si pilně, ale četli špatně, spíš si jenom prohlíželi obrázky. Jejich velké oblibě se těšily obrázky hodně pestré,“ uvedla knihovnice. Dodala, že později hlavně vlivem besídek na různá témata (Pohádky Boženy Němcové, Kubula a Kuba Kubikula) a vlivem společného předčítání se jim podařilo smířit cikány s ostatními dětmi.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s