Shakespeare a spol. pro inteligentní mimina

„Ty sobče, nenechals mi ani kapku.
Co mně má pomoct? Slíbám tvoje rty.
Snad na nich ulpěla kapička jedu
a opět spojí nás hojivá smrt.“
– William Shakespeare, Romeo a Julie

Romeo & Juliet

Romeo a Julie Williama Shakespeara, Pýcha a předsudek Jane Austenové, Anna Karenina Lva Nikolajeviče Tolstého, Dracula Brama Stokera, Sherlock Holmes Sira Arthura Conana Doyla nebo Vánoční koleda Charlese Dickense.

Všechna ta díla znáte. Kontrolní otázka: Kolik vám bylo, když jste je četli? Jestli odpovíte, že devět, tak to vypadá, že jste se v dětství docela nudili.

Asi jako spisovatelka a novinářka Tereza Brdečková, která v dětství sedávala polomrtvá nudou u prarodičů na zahrádce a četla kde co, i když tomu vůbec nerozuměla – od Moliérových komedií až po Kafkův Zámek, jen aby ubíjela čas, jak uvedla v předmluvě ke knize Ženy, které čtou, jsou nebezpečné.

Ale zpátky ke klasikům. Dokážete si představit, že byste četli jejich díla – anebo lépe řečeno, že by vám je někdo předčítal ve dvou nebo třech letech?

Anna Karenina

Ve Spojených státech amerických, ale i v jiných anglicky mluvících zemích začala vycházet díla klasických autorů světové literatury upravená tak, aby byla přijatelná pro nejmenší děti. Říkají tomu A BabyLit Counting Primer, což jsem si přeložila jako „literatura pro začátečníky, kteří se učí počítat“.

Autorkou knížek je Jennifer Adams. Knížky ilustrovala Alison Oliver. Jsou pro děti od jednoho roku do tří let. Čtete správně, od jednoho roku do tří let. :) Jakkoli to zní podivně, bude vám to znít ještě divněji.

Autoři tvrdí, že jde o „sérii knih pro brilantní miminka“. Že „malou slečnu Austenovou“ nebo „malého pána Shakespeara“ prostě musíte mít, pokud patříte mezi rodiče, kteří se vyznají. A že knížky mají uvést vaše mrňata do světa klasické literatury.

Wuthering Heights

Jak taková knížka vypadá uvnitř? Třeba Jana Eyrová – na prvních dvou stranách je veliká číslice 1 a obrázek Jany Eyrové. Na dalších stranách jsou dva kufry a tři svíčky. U obrázku se svíčkami se navíc píše, že „je nebezpečné, aby svíčka hořela i v noci“. (Pokud znáte příběh Jany Eyrové, citace vás nepřekvapí.)

Čím víc si obrázky prohlížím, tím méně se mi zdá, že si u nich stačí s dětmi počítat. Od rodičů se patrně očekává, že příběh dobře znají, takže ho můžou dítěti vyprávět, zatímco mrňata si prohlížejí obrázky.

Jane Eyre

Zákazníci v zahraničí si knížky vychvalují. „Jsou krásné, pestrobarevné, ideální pro každého, kdo miluje literaturu!“ shoduje se většina. Jsou ale i tací, kterým se vůbec nelíbí. „Co je to za svět, ve kterém potřebujeme zjednodušovat Pýchu a předsudek nebo Draculu?“ rozčilují se někteří zákazníci v diskuzích internetového obchodu Amazon.com.

A co si o knížkách myslíte vy? Mně se nápad líbí. Možná jsem naivní, ale dokážete si představit, že svému prckovi vyprávíte o oblíbené postavě z knížky, a když vyroste, dáte mu/jí do ruky Charlese Dickense a řeknete: „Vzpomínáš na pana Vydřigroše? Tady, přečti si o něm.“ Pak je ale otázka, jestli by nebylo lepší předčítat dětem rovnou z originálu.

Christmas Carol

Už jednou vzpomínaná Tereza Brdečková by na to téma mohla vyprávět. Otec i maminka jí předčítali před spaním například Erbenovu Kytici, to jí nebyly ani čtyři roky, a později ji tatínek zásoboval Andersenovými pohádkami ve starorakouském vydání pro dospělé nebo příběhy Josefa Haise Týneckého, kde se brouci i mravenci chovali jako lidé. „Nebylo to tak špatné. Četba knih pro dospělé sic působí dětem malá traumata, ale také rozšiřuje obzory a ukáže jim hned na začátku, že svět je plný věcí, jimž sice nerozumíme, ale přesto se jimi můžeme zabývat.“ (Citace z knihy Stefana Bollmanna Ženy, které čtou, jsou nebezpečné)

Advertisements

2 thoughts on “Shakespeare a spol. pro inteligentní mimina

  1. No právě, ta způsobovaná “malá traumata”. Já nevím. Číst dětem něco, čemu nemůžou rozumět, plést jim hlavu? Těžko říct. Kdybych měla doma rozumbradu, který bude vyžadovat nějaké spletité příběhy, tak možná, ale jinak bych se asi držela dětské klasiky.. už proto, že i ta je součást vzdělání.

    Jinak se stydím, že většinu ze jmenovaného /Romeo a Julie Williama Shakespeara, Pýcha a předsudek Jane Austenové, Anna Karenina Lva Nikolajeviče Tolstého, Dracula Brama Stokera, Sherlock Holmes Sira Arthura Conana Doyla nebo Vánoční koleda Charlese Dickense/ jsem dosud vůbec nečetla, ne tak v dětství:) Asi proto, že je to všechno “klasika”, nebo ještě hůře “povinná četba”, což je spolehlivě odrazující nálepka…

    • Já věděla, že napíšeš! :) Uvažuju, uvažuju… (“Think, think, think.”) Obecně se mi ty knížečky líbí, vypadají roztomile. Jaký mají smysl, nevím. Ale jednu jsem si koupila. Třeba ji brzy vyzkouším. ;) Později – možná bych nechala na dítěti, ať si vybere, co chce. Schválně, po čem by sáhlo? Jen kdyby si vybralo něco, co by bylo hodně mimo mísu, mělo by se asi usměrnit. Jak ale říká kolega, „já bych se toho nebál“. Dneska je tolik hezkých knížek pro děti – ne jako kdysi, děcka mají z čeho vybírat, takže knížky pro dospělé vůbec nepotřebují.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s