Podivná knihovna

„Snad sis sem nepřišel číst?“
„Ano,“ špitnul jsem.
Opravdu sis sem přišel dobrovolně číst?“

Podivná knihovna

Murakami, Haruki. Podivná knihovna. Z japonského originálu Fušigina tošokan vydaného nakladatelstvím Kódanša v Tokiu roku 2005 přeložil Tomáš Jurkovič.

Cestou ze školy ho napadlo: Jak se asi vybíraly daně v Osmanské říši? A protože to nevěděl, pádil to zjistit do knihovny.

„V knihovně bylo ještě větší ticho než kdy jindy.“ Touto větou začíná Podivná knihovna od japonského spisovatele Haruki Murakamiho. Vypráví o chlapci, který si jde půjčit knížky. Domů se ale nevrátí. Pohltí ho labyrint.

Podivná knihovna

Proč se něco takového musí stát zrovna mně? Vždyť jsem si jenom šel půjčit do knihovny knížku?

To víte, chtít si číst o Osmanské říši, to není jenom tak. Jasně, pokud vaše knihovna není nějaký „krcálek“, půjčí vám tam Berní poměry v Osmanském impériu, stejně jako Zápisky výběrčího daní v říši Osmanů.

Knížky jsou to ovšem velmi staré, určené jen k prezenčnímu studiu, a tak vám nezbyde, než abyste navštívili čítárnu. A věřte mi (i Murakamimu), jsou čítárny — hluboko pod zemí, které byste raději neviděli.

Podivná knihovna

Podivná knihovna je zjevením. Kdo to jaktěživ slyšel, aby se v podzemí pod knihovnou nacházelo bludiště?

„Zvlášť, když ta knihovna věčně věků válčí s omezeným rozpočtem a nemohla by si dovolit ani jen docela malinkaté bludišťátko?“ píše autor v knize, kterou loni vydalo nakladatelství Odeon.

Snové čtení

Příběh je snový, naprosto nereálný, kouzelný a pro knihomoly jako dělaný. Představa trestů, které hrozí malému chlapci, pokud si z vypůjčených knížek něco nezapamatuje, je naprosto absurdní, ale o to víc vtipná.

Co jsem tu knihu přečetla, říkám si, že podobný labyrint možná existuje pod každou knihovnou, třeba i pod tou ostravskou. Kdo ví? Vydat se do ní těsně před zavírací dobou, zjistila bych víc.

Podivná knihovna

Na bludištích je nejhorší, že nikdy nevíte, jestli jste zvolili správnou cestu, dokud jí neprojdete až úplně na konec. A když pak na samém konci zjistíte, že jste si vybrali špatně, bývá už kolikrát pozdě.

Co je na knize nejlepší? Je ilustrovaná.

„Štve mě, že z krásné literatury téměř úplně vymizely knižní ilustrace pro dospělé čtenáře,“ řekla před rokem Ivana Pecháčková, zakladatelka nakladatelství Meander.

Když se sešla s malířem Jiřím Sopkem kvůli ilustracím, říkala: „Tvůj obraz si může dovolit málokdo, ale ilustraci každý.“

Pár Sopkových obrazů nedávno vystavovala i Galerie výtvarného umění v Ostravě. „A hele, toho mám doma,“ napadlo mě. Sopko totiž ilustroval Havlovu knihu pro děti: Pižďuchové.

Kéž by bylo víc ilustrované beletrie. Každý by pak doma měl spoustu umění!

Podivná knihovna
Napsal Haruki Murakami, ilustrovala Kat Menschik
Vydala Euromedia Group, k. s. — Odeon, 2014
64 stran, 249 Kč

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s