Ze života

To nejlepší, co se mi stalo v roce 2015

Illustration by Małgorzata Detner
Ilustrace Małgorzata Detner

Třídím fotky a nestačím se divit, kolik je toho zase za mnou. Je to fofr! Od chvíle, kdy jsem napsala 5 Things That Make My Life Happier, se toho hodně změnilo. Mrkněte se na to se mnou!

1. Zpátky k novinařině

Když jsem se vrátila z krátkého pobytu v holandském Utrechtu, čekalo mě něco nevídaného. „Pojď zase psát na plný úvazek,“ řekl mi vedoucí ostravské redakce.

A tak jsem šla. Byla to dřina, ale když se dívám zpět, stálo mi to za to. Všechny ty rozhovory, zkušenosti a radosti z příjemných reportáží mi už nikdo nevezme.

Já a Colours 2015
Festival Colours of Ostrava a víkendovou službu mi zpříjemňoval imperiální voják.

2. Editor si přečetl můj blog a pak mi napsal e-mail

Venku bylo úžasně, ale ani jednomu z nás se nechtělo domů. S editorem jsme zůstali dlouho do večera v redakci. Povídali jsme si o všem možném, i o mém blogu a radosti z dětských knih.

Později večer mi od něj přišel e-mail.

„Už rozumím tvým občasným povzdechům v práci. Novinařina ne vždy těší. Zvlášť když tebe baví tak odlišné věci. Holt, nejsou písmena jako písmena. Přál bych ti, aby se ti podařilo upíchnout v nějakém nakladatelství jako redaktorka dětských knížek nebo jejich překladatelka.“

Věřte mi nebo ne, sotva jsem to dočetla, mrkla jsem na web největšího českého vydavatelství. „Třeba zrovna někoho hledají,“ napadlo mě. A oni hledali…

Art from The Heart and the Bottle by Oliver Jeffers
Ilustrace z půvabné knihy The Heart and the Bottle, jejímž autorem je Oliver Jeffers.

3. Poznala jsem M.

Přibližně v té samé době se mi do cesty připletl M. Zprvu jsem se mu bránila zuby nehty. Nový vztah mě rozčiloval, měla jsem svých starostí dost.

Nakonec se ale ukázalo, že on je tím, kdo moje starosti rozmělní, aby mě tolik netrápily. Nevím, jestli jsem si kdy s někým rozuměla tak jako s ním.

4. Haló, tady nakladatelství!

Život novináře je zvláštní mimo jiné tím, že se mu zásadní životní okamžiky spojí s většinou velmi tragickými událostmi doma nebo ve světě.

Bylo 22. července a polský řidič vjel kamionem na železniční přejezd ve Studénce, i když blikala výstražná světla a padaly závory. Břevna nepřerazil, zůstal v kolejišti a do pasti v plné rychlosti vjelo pendolino.

V redakci mi zazvonil telefon.

„To ti volali z nakladatelství? Chtějí tě, co?“ zeptal se idnesák Pepa.

„Chtějí.“

Bylo mi divně. Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo brečet… Víte, jak poznáte, že odcházíte z opravdu dobrého místa? Šéf vám řekne, že nechce, abyste odešli, protože vás má rád a redakce potřebuje lidi, jako jste vy.

Illustration by Sydney Smith from Sidewalk Flowers by JonArno Lawson
Sidewalk Flowers, jedna z nejkrásnějších knih roku 2015, kterou ilustroval Sydney Smith, autorem výjimečného příběhu beze slov je JonArno Lawson.

5. Rozloučila jsem se s novinařinou. A Ostravou!

Možná si řeknete, že na loučení není vůbec nic dobrého. Většinou. A já vám říkám, že je. Aneb jak se praví ve filmu Vratné lahve, jsem vítací typ.

„Vítací typ, to je chlap (může být i žena — pozn.), kterej se se svou ženou rád vítá. Těší se na ni v práci, a když přijde domů, tak volá na prahu: ‚Tak mě tady zase máš, ženo!‘ Ovšem aby bylo vítání, musí bejt napřed loučení.“

Kdykoli se teď vracím do Ostravy, vítám se s ní vřele. Je to, jako bych byla turistou ve svém vlastním městě. Procházím se ulicemi a říkám si, wow, tady už jsem snad jednou musela být, tady se mi líbí! No a kdykoli jsem ve spojení s lidmi z redakce, napadá mě: Pět let, to je kus života, který jsem strávila s vámi. Bylo to intenzivní, zpravodajsky vyvážené a obsahově nabité. Díky, mám vás ráda.

The Wonderful Wizard of Oz
Ilustrace od Lisbeth Zwerger z nového vydání knihy The Wonderful Wizard of Oz.

6. Jsem v Brně, jen pár kroků od Tarušky

To město mi zatím nepřirostlo k srdci, všechno je mi tu jaksi cizí, a třebaže je to můj nový domov, často se tu cítím jako na návštěvě. A přece má to žití v Brně jedno obrovské plus. Jsem blíž Tarušce, která mi neřekne jinak než „teto Bobino“.

Tara
V posteli a s knížkou. „Děti, to je novina, přišla teta Bobina!“

7. Píšu knihy pro děti

Doma se mě často ptají, co v té nové práci vlastně dělám. „Jsem literární redaktorkou. A taky autorkou. Vymýšlím a píšu knihy pro děti,“ odpovídám.

„Takže jednou na nich bude tvoje jméno?“ tážou se nevěřícně.

„Jo, jednou na nich bude moje jméno,“ říkám, jako bych tomu sama nevěřila.

M. mi proto často připomíná, že mám krásnou práci a dostala jsem se přesně tam, kam jsem chtěla. Něco vám ale povím. Psaní knih je dřina…

Králík
Jedna z mnoha úžasných ilustrací Anety Žabkové. Spolupracovat s ní je radost.

Přidat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.