Pro děti 3—5

Byla jednou jedna smrt aneb Jak mluvit s dětmi o smrti

Pokud se zrovna teď ve svém životě potkáváte se smrtí, možná si i vy budete chtít přečíst tuto obrázkovou knížku.

Cry, Heart, But Never Break
Cry, Heart, But Never Break. Foto: Homeschool Chronicles

Je o dětech, kterým umírá babička. Čtyři sourozenci mají plán – udržet Smrt od babičky co nejdál. Jenže Smrt to zkouší zas a znovu. Musí. Tak už to v životě zkrátka chodí. Nakonec jí nezbývá než vysvětlit dětem, proč je důležité umět říci „sbohem“.

Cry, Heart, But Never Break
Foto: Brain Pickings

„Tu knihu jsem napsal, když moje máma umírala na rakovinu,“ vzpomíná Glenn Ringtved. „Šel jsem s ní do nemocnice a tam jí řekli, že už pro ni bohužel nemůžou nic udělat.“

Cry, Heart, But Never Break
Foto: Brain Pickings

„Oba jsme byli hrozně nešťastní. Máma pak ale řekla: ‚Cry, heart, but never break.‘ (Srdce může plakat, ale nesmí být zlomené. – pozn.) Utěšovala mě a vysvětlovala, že když je člověk smutný, je to v pořádku, zároveň si však musí uvědomit, že život jde dál.“

Když se tu noc Glenn Ringtved vrátil domů, ležel na posteli a přemýšlel, jak by smutnou zprávu předal svým dětem, které babičku milovaly. A tak napsal krátký příběh, aby si věci srovnal v hlavě a uklidnil se. Přitom zjistil úžasnou věc – jak mluvit s dětmi o smrti. Z příběhu, který tu noc vymyslel, se později stala kniha. Nazval ji Cry, Heart, But Never Break.

Cry, Heart, But Never Break

Je překrásně ilustrovaná a vypravená, podává pomocnou ruku všem, ale hlavně dětem, kterým zrovna někdo umírá.

„Musíme si uvědomit, že děti vidí, co se kolem nich děje. Vědí, že smrt existuje a jednou ji poznají,“ říká Glenn Ringtved v rozhovoru, který poskytl už jako autor světového bestselleru. Věří, že čím častěji si s dětmi povídáme o smrti, tím lépe se s ní vyrovnáváme. My všichni. „Až uvidíte, že vám na zahradě leží mrtvý ptáček, mluvte o tom. Udělejte mu třeba malý pohřeb. Je potřeba přijmout smrt jako přirozenou součást života, ne se na ni bát ukázat.“

Děti truchlí jinak

Zeptala jsem se své budoucí švagrové, co řekla šestileté dceři, když umřel dědeček. „Pravdu – že byl vážně nemocný a už tu s námi nemohl být,“ odpověděla.

Dítě na to reagovalo vyrovnaně. Řeklo, že je mu to moc líto, ale Filípek aspoň nebude sám. (Filípek byl dědův kocourek, který umřel o pár týdnů dřív. – pozn.) Je se čemu divit? Odborníci mnohokrát uvedli, že děti přijímají zprávu o ztrátě někoho milého většinou daleko klidněji, než si rodiče myslí, a tak se není čeho bát. Dospělí se však často bojí víc než děti. Ostatně, mohla bych vyprávět…

Cry, Heart, But Never Break
Ilustrace © Charlotte Pardi

Smrt mě vždycky děsila. Představovala jsem si ji jako neúprosnou a zlou bytost v černém hábitu. A pak jsem ji potkala a zjistila, že je docela jiná. No, jako ta postava z knížky. Laskavá.

Zazvonil zvonec a života…

Mého taťku si odvedla po krátké těžké nemoci v půlce ledna. Vypadalo to, jako by na ni čekal. Věříte? Srovnal si to v hlavě, podal jí ruku a odešel. Zemřel klidný, vyrovnaný.

Smrt ví, proč tu je. Myslí to dobře a nemůže za to, jak vypadá. Dělá jen svou práci a byla by ráda, kdyby ji lidé pochopili. Taťka mi moc chybí, ale taky vím, že se hodně trápil. Teď už ho nic nebolí, netrápí se, netrpí.

Cry, Heart, But Never Break
Ilustrace © Charlotte Pardi

Ve chvíli, kdy umřel, jsme u něj stáli. Pamatuji si, jak se měnilo jeho tělo a jak se nám vzdaloval. Často od té doby přemýšlím, proč se o smrti nemluví tolik jako o narození.

Proč o ní víme tak málo?

Nebýt sestřičky Markéty z mobilního hospice Strom života, která mi vysvětlila, co se s taťkou bude dít v posledních hodinách jeho života, zírala bych na to jako puk. Vyděšená k smrti.

Cry, Heart, But Never Break
Ilustrace © Charlotte Pardi

Je všude, tak jakýpak copak

„Narození i smrt jsme schovali do nemocnic, místo abychom tyto dva zásadní okamžiky našich životů prožívali se svými nejbližšími,“ uvedla pedagožka Lenka Pietraszková.

Její žáci si před časem povídali o strachu a smrti s jednou ze zakladatelek hospicu Cesta domů Martinou Špinkovou. „Děti o smrti mohou úplně normálně mluvit, protože – jak řekl Matouš – není žádným tabu, když je všude kolem. To jen my dospělí posíláme babičky a dědečky na obláček, protože je nějak neumíme prostě nechat v poklidu a míru zemřít,“ popsala svou zkušenost Pietraszková.

Cry, Heart, But Never Break
Ilustrace © Charlotte Pardi

A tak mám pro vás jeden tip: Kupte tuto knihu svým dětem a mluvte s nimi o smrti. Možná vás překvapí, s jakou lehkostí to přijmou, a vám se pravděpodobně hodně uleví.

Cry, Heart, But Never Break
Napsal Glenn Ringtved
Ilustrovala Charlotte Pardi
Enchanted Lion Books, 2016
Knížka na BookDepository.

Čtěte více:

Děti truchlí jinak | Umírání.cz
Děti přijímají zprávu o ztrátě někoho milého většinou daleko klidněji, než si rodiče myslí.

Vždyť to není žádné tabu | ZŠLabyrint.cz
Bolí smrt? Proč je smuteční barvou černá? A proč je okolo smrti tolik smutku? Přečtěte si, co zajímá děti o smrti.

Smrt v knihách pro děti:

Návštěva malé smrti | Bookwormsdiary.com
Smrt je malá roztomilá osůbka. Ale nikdo o tom neví.

O smrti smrťoucí | Knihydětem.cz
Svižná a vtipná kniha švédské autorky o smrti a věcech, které s ní souvisejí.

Věci kolem nás | iLiteratura.cz
Leporelo, které připomíná, že nesoběstačné dítě a nemohoucí starý člověk potřebují k životu stejné věci.

Přidat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.