How to Be a Wildflower. A Field Guide to Living Life Wild and Free, by Katie Daisy

“You wrote this book for souls like me. Can’t wait to get it.” — Jodie Lee Patterson

“Just ordered, so excited.” — Colleen Trefz

“STUNNING! Awesome, Katie.” — Emma Schonenberg

“Beautiful.” — Emma Whicher

How to Be a Wildflower

How to Be a Wildflower. A Field Guide, by Katie Daisy. Chronicle Books, 2016. Photos: Katie Daisy

This is How to Be a Wildflower, by Katie Daisy, and I purchased it as fast as I could because this beautiful book is “a field guide to living life wild and free”.

Continue reading

Podivná knihovna

„Snad sis sem nepřišel číst?“
„Ano,“ špitnul jsem.
Opravdu sis sem přišel dobrovolně číst?“

Podivná knihovna

Murakami, Haruki. Podivná knihovna. Z japonského originálu Fušigina tošokan vydaného nakladatelstvím Kódanša v Tokiu roku 2005 přeložil Tomáš Jurkovič.

Cestou ze školy ho napadlo: Jak se asi vybíraly daně v Osmanské říši? A protože to nevěděl, pádil to zjistit do knihovny.

„V knihovně bylo ještě větší ticho než kdy jindy.“ Touto větou začíná Podivná knihovna od japonského spisovatele Haruki Murakamiho. Vypráví o chlapci, který si jde půjčit knížky. Domů se ale nevrátí. Pohltí ho labyrint.

Continue reading

Chlapec na dřevěné bedně

Venku bylo pět stupňů pod nulou a z nebe se sypal čerstvý sníh. Stála jsem na úzkém ostrůvku uprostřed silnice a čekala na tramvaj. Kvůli výluce měla zpoždění. Zvedla jsem hlavu a otevřela pusu. Smůla. Nechytila jsem ani jednu vločku.

Chtěla jsem to vzdát, v dálce už bylo slyšet tramvajácké cink! když vtom mi na rtu přistála jedna docela mrňavá vločka. Okamžitě roztála. Chutnala? Moc. Asi jako Chlapec na dřevěné bedně.

Chlapec na dřevěné bedně

Leon Leyson, Chlapec na dřevěné bedně (Fortuna Libri, 2013)

„Když jsem se blížil k mostu Povstalců, uviděl jsem vojáky a zvolnil jsem chůzi. Srdce se mi málem zastavilo. Z odznaků na jejich přilbách jsem poznal, že to nejsou ani Francouzi, ani Angličané. Byli to Němci. (…) I když jsem to v té chvíli ještě nevěděl, právě začaly naše dny v pekle.“

Continue reading

Uvařte, zabalte a věnujte jedlý dárek

Láska prochází kuchyní

Sušenkové lžičky a minibábovičky pro malé mlsaly, slané pečené čtyřlístky, bylinkové oleje i octy, adventní kalendáře nebo sušenky pro zvířátka.

Recepty na jedlé dárky pro kohokoliv a hlavně originální nápady na jejich balení najdete v knize české designérky a vášnivé kuchařky Denisy Bartošové: Láska prochází kuchyní – Uvařte, zabalte a věnujte jedlý dárek.

„S autorčinou pomocí zvládnete jedlý dárek připravit do posledního puntíku,“ uvedlo nakladatelství Smart Press, které kreativní kuchařku vydalo. Stojí 499 korun. Knížka obsahuje 51 receptů a také přílohu se jmenovkami, krabičkami nebo kornouty.

Jak se vaří kniha

„Jednoduše vezmete papír, nasekáte na hrubo, hodíte ho na pánev na cibulku,“ žertuje autorka v úvodu knihy.

Když rukopis předala nakladatelství, čekalo ji veliké vaření, balení a fotografování načančaných dárků. „Knihou jsem dělala radost ještě dřív, než vyšla. Co se nesnědlo, rozvezla jsem i v tom parádním balení po rodině a přátelích,“ píše Denisa Bartošová.

Pokud si zábavnou kuchařku koupíte přímo na stránkách nakladatelství Smart Press, slibují, že vám k ní přiloží nefalšovanou, ručně vyráběnou růžovou nebo žlutou síťovku! Tak si pospěšte, akce prý platí jen do vyprodání zásob.

Mohlo by se vám líbit:

Dopis Ježíškovi

Milý Ježíšku

já vím, už jsem si napsala o pyžamo, ponožky a poslední tři díly Harryho Pottera. Ale pro případ, že bys vyhrál v loterii, jsem si dovolila sepsat dodatek.

Prosím tě, přines mi pod stromeček:

Knížku Weird Things Customers Say in Bookshops, kterou napsala britská spisovatelka a knihkupkyně Jen Campbell. Jak jsem zjistila, knížka se dá sehnat přímo u ní, což je úplně nejlepší. Jen Campbell na svém blogu uvedla, že kdo chce, tomu knížku podepíše a teprve potom ji pošle na uvedenou adresu. Letos jí vyšel i druhý díl, jmenuje se More Weird Things Customers Say in Bookshops. Ale to uvádím jen tak, na okraj.

Weird Things Customers Say in Bookshops

Photo by Jen Campbell

Ještě by se mi líbil bílý hrneček s černým nápisem writer. Každé ráno při snídani nebo každý večer při psaní před spaním bych si připomněla, že existují lidé jako Jen Campbell – čtenáři a knihkupci, kteří si plní sny. Hrneček se prodává na Zazzle.com. Mají tam i jiné typy, třeba černobílé, malé, větší nebo největší, ale mně by se líbil ten bílý, středně veliký. Je tak akorát.

Mug

Děkuji, Ježíšku. A nezapomeň také na maminku a na tatínka.

Srdečně

Podpis

Deník polské Anny Frankové

Jsou knížky, které mají jen pár stran a přitom vydají za několiksetstránkové bichle o temných místech evropské historie 20. století. Deník polské Anny Frankové je jednou z nich.

Rut Laskierová: DeníkCestu, která mi obvykle trvá půl hodiny, jsem tehdy zvládla za 10 minut. Doma byli všichni kromě babičky, pro tu táta došel následujícího dne. To už bylo všechno, akorát jsem vlastně zapomněla na to nejdůležitější, na vlastní oči jsem viděla, jak voják vyrval matce z rukou několikaměsíční nemluvně a hlavičkou mu plnou silou praštil o sloup osvětlení. Mozek se rozstříknul po dřevě, matka začala šílet – píšu to, jako kdyby o nic nešlo, jako bych byla voják, který má s ukrutnostmi zkušenosti, ale já jsem přece mladá, je mi čtrnáct let a v životě jsem toho ještě moc neviděla a už jsem taková lhostejná.

Tak jako slavný Deník Anny Frankové i Deník Rut Laskierové vypráví o dospívající dívce, která touží po vzdělání, píše o sobě, o světě a o svém místě v něm, zatímco se denně setkává s útlakem a ponižováním židovského obyvatelstva.

„Rut Laskierová bohužel žila v době, kdy se sny Židů a spolu s nimi i milionů dalších lidí nenaplňovaly, ale bortily,“ uvedl v předmluvě knihy český židovský novinář, spisovatel a diplomat Leo Pavlát.

Rut Laskierová: Deník

Knížka je maličká a útlá. Obsahuje několik černobílých fotografií, rukopis deníku i fragmenty. Nakladatelství Academia ji prodává ve slevě za 30 korun.

Rut Laskierová: Deník

Rut Laskierová: Deník

„Druhá črta [v deníku] končí po několika vynechaných řádcích fiktivním popisem svatby. Poslední slovo deníku Rut Laskierové tak bylo nevěsta. Sotva si pro deníkové záznamy dívky zavražděné v plynové komoře představit mocnější symbol nenaplněného života. S vědomím tohoto zmaru se od nás, čtenářů řádek Rut Laskierové, žádá jediné: Uvědomit si, cítit a nezapomenout!“ dodal Leo Pavlát.

Pane Szczygiełe, miluji vás

Mariusz Szczygieł

Mariusz Szczygieł v srpnu 2007 před vstupem do místnosti, v níž se cítí nejlépe. Foto: Jan Brykczyński a oficiální web spisovatele

Patrně jste cvok. Většinou to tak bývá. Člověk někoho obdivuje, pak ho potká a říká si: „Proboha, kam jsem odložila svůj šestý smysl?!“

Jenže —

Napsal jste překrásné knihy o Češích a dost možná jste největším a nejoddanějším Čechofilem na světě. Milujete nás.

A za to miluji i já vás.

(konec vyznání)

Mariusz Szczygieł: Gottland

Milý čtenáři,

patříš-li mezi smutnou a depresivní většinu Čechů, kteří sami sebe (dobrovolně!) degradovali na králíky a denně český národ dehonestují, vítej.

Možná nevíš, co číst.

V tom případě si zapiš za uši, že níže uvedené tři knižní tipy jsou pro Čechy povinné, ostatním doporučené. Jsou o Češích. Jen doplním — o Češích pro Čechy, kteří považují Čechy za blbce.

1. Gottland
2. Udělej si ráj
3. Láska nebeská

Až si je přečteš, možná o sobě a svém národu budeš smýšlet jinak. LÉPE. Ostatně nepřežili jsme Hitlera a Stalina jen tak, pro nic za nic. Knihy napsal polský novinář a spisovatel Mariusz Szczygieł. Vyšly v nakladatelství Dokořán.

Ukázka z knihy Gottland:

1939

„Tak co tu děláte?“ ptá se novinářka Milena Jesenská chalupníka od Slaného.
„Inu, brambory mám osázené a žito taky. Bylo studené jaro, ale vzešlo to, jako zázrakem, krásně. (…) Tamhleten bezový keř nějak ostříhám, aby nezašel, aby ta zahrádka byla letos pěkná.“
„Ale jak se snášíte s Němci?“ opakuje otázku Jesenská.
„A co bych, oni si chodí a já si dělám,“ odpovídá klidně chalupník.
„A ničeho se nebojíte?“
„A čeho bych se bál?“ diví se chalupník upřímě. A pak dodává: „Paní, člověk může umřít jenom jednou. A když umře trochu dřív, tak je holt o trochu dýl mrtvej.“

About the Death and The Book Thief

“It kills me sometimes, how people die.”
― Markus Zusak, The Book Thief

The Book Thief

Death is the busiest literary character ever. It’s here, here and even HERE!

I finished The Book Thief, yes I did.

The story is about 9-year-old Liesel Meminger who learned how to read and write. Not unusual? So, what about this: She learned how to love words and books. And most of all, she learned that the word is a powerful tool.

When? Where? How did she do it?

It was 1939, Nazi Germany, a dark basement. Liesel were learning letters with her accordion-playing foster father. She fell in love with books quite immediately. (She even stole her first book before she learned to read!) She wanted to read more and more, but during the Second World War it was impossible to buy new books, they were too expensive for her family. So that she decided to thieve them.

Now about the Death

The Death was a narrator. Very good one, actually. I bet that during the Second World War you couldn’t find a better storyteller.

“A small but noteworthy note. I’ve seen so many young men over the years who think they’re running at other young men. They are not. They are running at me.” ― The Death in The Book Thief by Markus Zusak

When I was reading the book, I realized three things. First, I will die. Second, the Death is not as bad as people say. For me it’s a cool guy, one of the MOST – most favourite. Third, I did love the Death’s brilliant story about The Book Thief and yes, I recommend it to you.

I’m looking at the Czech book cover right now and thinking: What a beautiful picture! Liesel is dancing with the Death. But here is another book cover I found and which I like even more.

The Book Thief

Picture by Justin Stabley

Wish you all good day with a good book!