Czech

„Maminko moje milovaná,“ napsal Jaroslav Seifert před šedesáti lety. Z jeho básní dýchá vroucí cit

Už vím, dám dopis za zrcadlo
či do košíčku na šití,
však žel, dosud mě nenapadlo,
co psát, jak dopis začíti.

Maminko moje milovaná,
a v zubech konec násadky,
přemýšlím; stránka nenapsaná
čeká a čeká na řádky.

Maminka
Seifert, Jaroslav. Maminka. Ilustroval Jiří Trnka. Albatros, 2008.

Že on to ten Jaroslav Seifert uměl vždycky tak dobře napsat! Je Den matek a já myslím na dvě maminky. Na tu moji a na tu od Jaroslava Seiferta. Obě si to moc zaslouží.

Continue reading “„Maminko moje milovaná,“ napsal Jaroslav Seifert před šedesáti lety. Z jeho básní dýchá vroucí cit”

Czech

Mumuk Harfleri Öğreniyor

Tak už se narodila! Prvorozená dcera mých dobrých kamarádů z Turecka se jmenuje Asya a má spoustu černých vlasů. Coby miminko vypadá legračně. Ale líbí se mi. Moc. Proto jí daruju knížku. Tureckou. S českými stopami.

Mumuk
Ilustrace z knihy Mumuk Harfleri Öğreniyor. Napsal a nakreslil Selçuk Demirel.
Z francouzského originálu přeložil/a Ceyda Akaş. Yapı Kredi Yayınları. Istanbul, 2009.

Mumuk Harfleri Öğreniyor (Mumuk se učí písmenka) jsme objevili kdysi dávno v jednom istanbulském knihkupectví. Moje reakce na ni byly asi takové:

„Miláčku, nezlob se na mě, ale tuhle koupit musíme.“ – „Proboha proč? Už jsme koupili tři jiné!“ – „Protože tady v té je ilustrace od Jiřího Trnky.“ – „Kdo to je?“ – „Že ti není trapně…“ Cink! a platíme.

Continue reading “Mumuk Harfleri Öğreniyor”

Czech

Pohádky z Tisíce a jedné noci

Pohádky z Tisíce a jedné noci Pohádky z Tisíce a jedné noci Pohádky z Tisíce a jedné noci Pohádky z Tisíce a jedné noci Pohádky z Tisíce a jedné noci Pohádky z Tisíce a jedné noci Pohádky z Tisíce a jedné noci Pohádky z Tisíce a jedné noci Pohádky z Tisíce a jedné noci Pohádky z Tisíce a jedné noci

Šahrazád, Sindibád, Alí Baba a Aláddín. Snad nejznámější postavy Pohádek z Tisíce a jedné noci, které pro malé čtenáře převyprávěl František Hrubín, si ke mně našly cestu ve chvíli, kdy jsem si balila kufry a odjížděla do Turecka.

Považte, přece je neodbydu. Čtveřice mi naskákala do kufru, kde snila o Orientu.

V Turecku se jim náramně líbí. Aby ne, místní je povýšili na hosty a to v Turecku něco znamená! Všichni čtyři jsou obletováni a hýčkáni. Slyšela jsem tetu Zeynep, jak nahlas přemýšlí, že je jí ta Šahrazád nějaká povědomá.

Někdy mi připadá, že se jim nebude chtít zpátky, do srdce Evropy. Inu, musí to tam pro ně být tuze exotické. Ale v knížce, v té by se jim líbit mohlo. Ilustroval ji Jiří Trnka a v roce 1967 ji vydalo Státní nakladatelství dětské knihy.

Tak co myslíte, vrátí se?

Czech

Dva mrazíci

„Jste moudrý. A proč nám nadává a kdo?“
„Jste nechápavý. Jsme přece mrazíci, ne? Někdo nadává na mráz, ne? A to jsme my, ne? Rozumíte?“
„Ne.“

Dva mrazíci
Photo © Česká televize

Vlasta Burian a Jan Werich. Jeden byl ustrašený, druhý nebojácný. Dohromady to byli Dva mrazíci. Ještě abychom si na ně nevzpomněli, když venku přituhuje!

Animovaný film z roku 1954 natočil malíř, ilustrátor a režisér Jiří Trnka.

„Doma vždycky chodil velice volně oblečen, měl takovou tu malířskou košili nebo plášť bez knoflíků,“ vzpomínal na rozhlasových vlnách v roce 1987 malířův syn Jiří Trnka (ano, jmenuje se úplně stejně). „Pokud byl doma, tak v zimě v létě chodil naboso v trepkách nebo v sandálech. Spal při otevřeném okně i v mrazech, kdy měl téměř jinovatku na peřině, ale jemu to vůbec nevadilo,“ dodal.

Jinovatka na peřině? Brrr!

Kdepak, Dva mrazíky si vychutnejte (ještě dnes) pěkně v teple, pod huňatou dekou!

Mohlo by se vám líbit: