Czech

Na shledanou, Turecko

Asi se divíte, že nepíšu. Tak abyste věděli, loučím se s Tureckem. Někdy se to tak semele – člověk plánuje a sní… Jenže nakonec z toho nic není a Bůh se dobře baví.

Buďte laskaví
Z knihy (Ne)obyčejný kluk, kterou napsala R. J. Palaciová. Knižní klub, 2012

A to byl zdá se i můj případ.

Nevyšlo to, jdeme dál. Zásada číslo jedna: „Když si můžeš vybrat, jestli budeš spravedlivý, nebo laskavý, buď laskavý.“ Tak já teda jsem. Bylo mi s tebou hezky. Na shledanou, Turecko.

English

Christmas in January

I’m back in Europe. It’s snowing! Freezing and snowing, finally! Oh, beautiful snow white land all around, red nose, 13 degrees under zero. This is such a perfect winter time.

Winter Time

Hanging lights at my new place, I’m set on snowflake Nutcracker ballerinas.

What else? Drinking hot tea with honey and lemon, eating sweet cakes, watching fairy tales, and celebrating Christmas!

Am I crazy?

Well, in Turkey I’ve learned something very important. I can celebrate Christmas whenever I want, because… I simply can.

It’s January – so what? Turks still have Christmas trees and lights (find out more about Christmas in Turkey), and that’s actually my another very favourite thing about Turkey. Christmas in January.

Christmas Tree in Turkey
Christmas tree at the airport in Istanbul, Turkey (17th January 2014)

Come on, guys, we have such an amazing winter time, and what it would be without Christmas lights, songs and books?

The Christmas Snowman by Diane Sherman

I found this one at library’s British section. The Christmas Snowman by Diane Sherman was illustrated by Sharon Kane and published in 1977. The story’s about a snowman who wanted to be a Christmas snowman (kinda perfect book for people who live in January and want to live in Christmas January), and about animals who helped him to be Christmassy.

This slideshow requires JavaScript.

Do I have anything else for ya? Sure. The best wish ever.

Have yourself a merry little Christmas in January!

Czech

Karagöz & Hacivat

Karagöz & Hacivat
Traditional Turkish shadow theatre Karagöz & Hacivat

Jsou placatí, barevní a můžete je mít, když po nich toužíte. Tradiční turecké stínové loutkové divadlo Karagöz a Hacivat pro děti prodávají turecká knihkupectví i hračkářství. Jsou různě veliká a stojí přibližně 25 tureckých lir, což je asi 350 korun. My jsme jedno větší divadélko získali v izmitském hračkářství.

V krabici byly dvě loutky, umělohmotná konstrukce (snadno se složí, stojí pevně, dokonce vypadá, že něco vydrží), jedna nabarvená látka a dvě stejné sady kartiček s popisem tradičních postaviček – loutek. Chyběly nám jen texty, dialogy hlavních postav, ale snadno jsme si je dohledali na internetu. Ukázkový rozhovor mezi Karagözem a Hacivatem uvádím níže.

Po stopách stínového divadla

Karagöz a Hacivat se narodili v Burse. Odtud se středoasijská tradice stínového loutkového divadla šířila do všech osmanských zemí. Jak jsme si přečetli v průvodci, originální loutky pro dospělé se vyrábějí z velbloudí kůže, která se ošetřuje olejem, aby byla průsvitná, a pak se maluje barvami. Herci pohybují loutkami za bílou látkou, která je zezadu osvětlená, takže se na ni promítá jejich obraz.

„Podle pověsti byl hrbáč jménem Karagöz jedním z předáků, kteří pracovali na stavbě mešity Ulu Camii v Burse. Spolu se svým kolegou, který se jmenoval Hacivat (čti Hadživat), bavil další své kolegy předváděním tak povedených scének, že dělníci nechávali své práce a sledovali je. To ovšem sultána natolik rozčílilo, že nechal tyto dva povedené šprýmaře popravit. Jejich komické scénky se však staly nesmrtelnými a žijí dál v podobě stínového loutkového divadla,“ uvedli autoři průvodce The Lonely Planet (2009).

Karagöz & Hacivat Karagöz & Hacivat Karagöz & Hacivat Karagöz & Hacivat Karagöz & Hacivat Karagöz & Hacivat Karagöz & Hacivat

Možná víte, že v roce 2006 dvojici šprýmařů proslavil film Ezela Akaye Hacivat Karagöz neden öldürüldü? (Proč byli Karagöz s Hacivatem zabiti?). Hlavní role vytvořili Haluk Bilginer a Beyazit Öztürk.

V Burse mají muzeum tradičního loutkářství, jmenuje se Karagöz Müzesi, (adresa: Çekirge Cd No:159, Çekirge/Bursa, telefon: +90 224 232 2590). Je naproti památníku Karagöze a vstup tam býval volný. Jak je to nyní, bohužel nevíme. Jestli máte zájem o divadelní představení, přeptejte se na ně předem. Dříve divadlo hrávali ve středu odpoledne nebo v sobotu dopoledne. O víkendu bývalo levnější.

Snad se do Bursy jednou podíváme, rozhodně to máme v plánu. Loutky milujeme. S Karagözem a Hacivatem si chceme hrát hlavně o Ramadánu, protože tak se to v Turecku dříve dělávalo. A na co že si budeme hrát? Třeba na to, jak si Karagöz s Hacivatem povídali o jídle a čtení. Schválně, co je lepší – jíst, nebo číst?

Hacivat Karagöz Oyunu: Karagöz Okumaya İkna Oluyor

Yazan, Bülent Balcı, 2012 Antalya

HACİVAT: Hoş geldin Karagöz’üm, arkadaşım.
KARAGÖZ: Hoş bulduk, Hacı Cavcav adaşım.

HACİVAT: Yahu Karagöz’üm biz seninle adaş mıyız?
KARAGÖZ: Ben nereden bileyim neyiz, adaş mıyız, dadaş mıyız?

HACİVAT: Karagöz’üm aynı ismi taşıyanlara adaş, Erzurumlulara dadaş denir.
KARAGÖZ: Onları bilmem ama peynir ekmekle karpuz çok güzel yenir.

HACİVAT: Karagöz’üm yemeğe olan düşkünlüğün okumaya da olsa her şeyi bilirdin.
KARAGÖZ: Sen de şunu bilseydin keşke Hacı Cavcav “Aç ayı okumaz”.

HACİVAT: Dostum o sözün doğrusu “Aç ayı oynamaz” olacaktı.
KARAGÖZ: Sen karpuzu ver ayıya, bak nasıl oynuyor görürsün.

HACİVAT: Karagöz’üm sana okumanın faydalarından bahsetmek istiyorum.
KARAGÖZ: Sen karpuzdan bahset daha iyi, okuyunca karnımız mı doyacak sanki?

HACİVAT: Karagöz’üm yemeye içmeye olduğu kadar okumaya da ihtiyacımız var.
KARAGÖZ: Okursam, bana karpuzlu peynirli bir sofra kuracak mısın Hacı Cavcav?

HACİVAT: Karagöz’üm okursan daha iyi düşünürsün.
KARAGÖZ: Bir de güzel yemek görünce üşüşürsün.

HACİVAT: Karagöz’üm okursan daha güzel cümleler kurarsın.
KARAGÖZ: Leblebiden fazla yeme, çok çabuk susarsın.

HACİVAT: Öyle deme Karagöz’üm bazen bilgiye de susarsın.
KARAGÖZ: Tazesinden vazgeçme sakın, bayat yersen kusarsın.

HACİVAT: Karagöz’üm okuma zihni açar, sıkıntıdan kurtarır.
KARAGÖZ: Hacı Cavcav, lahmacun koku saçar, gözümü parlatır.

HACİVAT: Karagöz’üm okursan konuşman gelişir.
KARAGÖZ: Limon görünce senin de yüzünün şekli değişir.

HACİVAT: Karagöz’üm okursan bilgin ve görgün artar.
KARAGÖZ: Parasını ödersen eğer manav da karpuzları tartar.

HACİVAT: Çok okumak, hayattaki başarımızı yükseltir.
KARAGÖZ: Kahvaltıya katılman da sofradaki kaşarımızı eksiltir.

HACİVAT: Karagöz’üm okumak düşünceleri olgunlaştırır.
KARAGÖZ: Halı, kilim dokumak da keseyi dolgunlaştırır.

HACİVAT: Karagöz’üm ben kitabı satır satır süzerim.
KARAGÖZ: Hacı Cavcav bende sıkılınca mahalleyi gezerim.

HACİVAT: Karagöz’üm kitapçıya gidip kendime yeni kitaplar alacağım.
KARAGÖZ: Ben de zıpkınla balık avlamak için derinlere dalacağım.

HACİVAT: Kitap anlayışımızı ve konuşmamızı kuvvetlendirir.
KARAGÖZ: Izgaradan damlayan yağlar da mangalı alevlendirir.

HACİVAT: Kitap okuma kelime hazinemizi zenginleştirir.
KARAGÖZ: Tereyağı da karışık tostun üzerinde ne güzel erir.

HACİVAT: Karagöz’üm bırak artık şu yemeyi içmeyi.
KARAGÖZ: Doydum zaten Hacı Cavcav şimdi okuyalım biraz.

HACİVAT: Karagöz’üm anladın demek okumanın esasını.
KARAGÖZ: Bilmeyen mi var Hacı Cavcav, okumanın faydasını.

HACİVAT: Karagözüm unutma bilmemek değil, öğrenmemek ayıp.
KARAGÖZ: Hacivat’ım yazık boşa geçti bunca zaman, büyük kayıp.

HACİVAT: Atasözü, bilmece, okurum gündüz gece.
KARAGÖZ: Elliyi geçmiş olsa da yaşın, bilgi ile dolar başın.

HACİVAT: Hikâyeler, romanlar, şiirler, masallar
KARAGÖZ: Okuyan öğrencilerin geleceği ışıldar.

HACİVAT: Onlar yazmasaydı nasıl edinirdik kıymetli bilgileri?
KARAGÖZ: Okumadan anlayamazdım gezegeni, evreni.

HACİVAT: EYY HAY-İ HAK, perde kurduk, ışık yaktık, Oyunumuz gölge hayal…
KARAGÖZ: Gerçeğin aynasıdır bu perde, sanılmaya martaval.

HACİVAT: Bu perde başka perde, Gölge oyunu perdesi…
KARAGÖZ: Bu günlük yeter kapanıyor Hacivat’la Karagöz’ün perdesi.

English

Welcome to Izmit, Turkey

This is the most beautiful place in Izmit (Kocaeli), Turkey. It’s called Seka Park. If you are in Izmit (not Izmir, it’s a different city), go to the Seka Park – have a long brunch with your friends, play Okey, drink çay, be Turkish.

Seka Park in Spring

DSC01162DSC01164DSCN0574DSCN0575

Seka Park in Summer

DSC07569DSC07596111-DSC03528b444-DSC03545b222-DSC03541b

Seka Park in Autumn

DSC04990DSC04992 DSC04995 DSC05000

Seka Park in Winter

DSC02977DSC02968DSC02982

Did you know that Turkey is the land of tulips? Many people think that the origin tulip land is Holland/the Netherlands. Well, where would tulips be without Turkey? :)

Czech

Bekçi Amos’un Hastalandığı Gün

Turecké nakladatelství (možná je to dokonce vydavatelství, což není jedno a to samé) Yapı Kredi Yayınları, jinak také známé pod zkratkou YKY, si zaslouží obrovskou pochvalu. Letos v lednu vydalo novou a velice krásnou obrázkovou knížku pro děti. V originále se jmenuje A Sick Day for Amos McGee (New York, 2010), v turečtině je to Bekçi Amos’un Hastalandığı Gün (3+). Knížku napsal Philip C. Stead, autorkou ilustrací je jeho žena Erin E. Stead. O turecký překlad se postarala Esin Uslu.

A Sick Day for Amos McGee

Amos McGee pracuje jako hlídač v městské zoo. O svěřená zvířata se stará přímo ukázkově. Se slonem hraje šachy, sově předčítá pohádky, nemocnému nosorožci podává kapesník, aby se pořádně vysmrkal. Jednoho dne Amos nepřijde do práce. Je nemocný a leží doma v posteli. Zvířatům je v zoo smutno, tak se domluví, sednou na autobus a jedou domů za Amosem. Slon si s ním zahraje šachy, sova mu přečte pohádku, nosorožec podá kapesník.

Je to jedna z nejkrásnějších a nejlaskavějších obrázkových knížek pro děti, jaké jsem zatím viděla. (Také získala řadu ocenění, například New York Times Best Illustrated Book of 2010.) Vypráví o přátelství mezi člověkem a zvířaty, o tom, že je důležité, abychom si všichni pomáhali. Spisovatel Philip C. Stead ještě napsal Hello, My Name is Ruby, Bear Has a Story to Tell, A Home for Bird, Jonathan and the Big Blue Boat nebo Creamed Tuna Fish and Peas On Toast.

DSC01364 DSC01371 DSC01374 DSC01375 DSC01376 DSC01377 DSC01378 DSC01379 DSC01380 DSC01382 DSC01383 DSC01384 DSC01385

Máte-li rádi knížky a Turecko, mohlo by se vám líbit jedno delší povídání o nejstarším knižním antikvariátě v Istanbulu nebo kratší sonda do života turecké rodiny. Co ještě? Třeba si zavzpomínejte na krásnou istanbulskou knihovnu na kolečkách. Nebo si odskočte k mojí kamarádce Silvii, která žije v Izmiru a píše Giraffe Daily – často o aktuální (politické) situaci v Turecku.

English

Noel Baba = Santa Claus from Turkey

If you live in Czech Republic, then at Christmas you’re waiting for Ježíšek (Baby Jesus) who comes on 24th December. (Actually, I don’t even know how baby can COME, but once my parents told me, that the Baby Jesus can FLY. Sounds better.)

If you live for example in the United Kingdom or in the USA, then at Christmas you’re waiting for Santa Claus, who comes during the night before Christmas Day, that is on 25th December. But if you live in Turkey, then you’re waiting for…

Noel Baba (Father Noel)

How Santa Got His Job
Have you ever wondered what Santa did before he became Santa? The book How Santa Got His Job by Stephen Krensky was published in Simon & Schuster Books For Young Readers in 2002.

How does he look like? Well, this is not surprising because Noel Baba looks like Santa Claus, “as a portly, joyous, white-bearded man—sometimes with spectacles—wearing a red coat with white collar and cuffs, white-cuffed red trousers, and black leather belt and boots and carries a bag full of gifts for children”.

Well, surprising is WHEN he comes.

You know, my boyfriend is from Turkey. (Merhaba aşkım, nasılsın?) In Turkey many unexpected things can happen to you because—let’s face it—the country is different. :)

Christmas in a Different Way

It was in 2010, the last day of the year, and I was coming to Turkey. I was buying something at the airport in Istanbul, when suddenly one of the shop assistants said: “Merry Christmas!”

Let me repeat that it was the last day of the year.

I stopped for a while, looked at her and then I was thinking: “Is she joking?” But she didn’t laugh. She meant it. She said “merry Christmas” in the last day of the year. Of course, I asked my boyfriend: “What does it mean?” He explained that Christmas doesn’t really exist in Turkey. Turkish people don’t celebrate it.

BUT—

For Turks the word Christmas means the celebration of the New Year’s Eve! That’s why you can find Christmas trees, decorations, or Santa Claus in December all around the country! They know it, they like it. They just use it in a different way.

So, Noel Baba is…

…the bearer of gifts to children and adults alike for the New Year. Just like the Christian Christmas Holiday, in Turkey, he is expected to leave his gifts under a pine tree called New Year Tree. ~ Wikipedia

Interesting, ha? If you want, you can buy all the Christmas stuff in Turkey. They have EVERYTHING. Ok, ALMOST everything. Why almost? Because in Turkey you can’t find the MOST important X-mas thing ever.

The Christmas Spirit.

You can’t feel it there. Trust me, I tried. The biggest X-mas trees in Istanbul didn’t help me to feel Christmassy inside. Because Turks don’t know what the Christmas Spirit is—they can’t spread it all around. That’s why you can’t feel Christmas there. So, if you LOVE Christmas, do not travel to Turkey at Christmas. Otherwise you’ll be quite disappointed.

Anyway, when my Turkish friends are saying “merry Christmas”, I say the same. :) Oh, and by the way, Saint Nicholas comes from Turkey! Did you know it?

Czech

Doma u Turků

Blue Mosque
Modrá mešita v Istanbulu. Foto: Wikipedia.org

Tak dlouho jsem se vyhýbala davu, jezdila do malých a ještě menších měst, až jsem objevila Büyükkarıştıran. Turecké městečko, o kterém český historik a zakladatel české balkanologie Konstantin Josef Jireček v roce 1877 prohlásil, že bývalo významným metropolitním centrem.

Do města jsem nejela sama, ale s partnerem. A nejela jsem tam jen tak z hecu, nýbrž za jeho příbuznými. Tureckými příbuznými. Měla to být moje první sonda do života turecké rodiny.

Burka se nosí jinde

Dovedete si představit ten smrtelný strach v očích lidí, když jsem doma oznámila, že chodím s Turkem?

Ne, není to Arab.

Ano, je to muslim.

Ne, nenosím burku. Ta se nosí v Afghánistánu, to je jinde.

Bylo to napínavé, stejně jako mé první seznámení s košatým tureckým příbuzenstvem.

Byla druhá říjnová sobota, do České republiky vtrhl mokrý podzim, chtělo to něco teplejšího na krk i do něj, jenže my jsme byli na severu Turecka a venku stačilo mít tričko. Polehku jsme vyrazili na cestu za tureckou rodinou.

České sklo = dárek #1

Připravovala jsem se několik dní. Tak především jsem vybírala dárek, který měl vyjádřit, jak moc si vážím rodičů svého partnera. Už nevím, co jsem vymyslela jako první, ale moc valné to nebylo.

„To chce těžší kalibr, třeba české sklo,“ prohlásila ostřílená česká kamarádka, tři roky šťastně provdaná za Turka.

„Turecké ženy mají rády skleněné vitrínky a originální, světoznámé dárky. Hlavně když se lesknou a můžou se jimi pochlubit před návštěvou,“ dodala zasvěceně.

Nakonec jsem vybrala porcelán – šálky a podšálky s motivem Hudba od Alfonse Muchy. „Hudba je perfektní, to Turky nadchne, jsou takoví muzikální,“ chválila výběr dárků druhá kamarádka a já byla hrdá, jak dobře jsem to vymyslela. Ale jen dokud ty šálky nedorazily.

Alfons Mucha by neobstál

Hudba na nich měla odhalené ňadro, čehož jsem si na stránkách internetového obchodu vůbec nevšimla.

„Co že má?“ zeptal se přítel, mírně šokovaný. Jeho rodiče jsou prý milí, ale stále velmi tradiční. Matka nosí muslimský šátek, takže ženu s odhalenou hrudí, i když na porcelánu, by pravděpodobně schovala a už nikdy by ji nevytáhla na světlo Alláhovo.

„Bonboniéra by snad stačila,“ zasmál se partner.

A obnažená Hudba zůstala doma.

Líbila se vám ukázka? Celý článek vyšel 9. září 2013 v magazínu Ona DNES.

Mohlo by se vám líbit:

Czech

O antikvariátu v klidném koutu Istanbulu

Z krámku vychází mladý muž. V rukou drží placatou kolorovanou postavičku vyrobenou z kůže. Nedívá se napravo ani nalevo. Celý září. Postavičku obrací ze všech stran a konečky svých prstů se dotýká jejích okrajů.

Sahaflar Çarşısı
Sahaflar Çarşısı. Foto: Afar.com

Říkejte mu sběratel. Takové a mnohé jiné potkáte v nečekaně klidném koutu tureckého Istanbulu — v Sahaflar Çarşısı. Největší istanbulský antikvariát, který pamatuje byzantské časy, sídlí v malém dvorku jen pár kroků od Velkého bazaru. Ten jistě všichni znáte, je to největší zastřešený trh na světě.

Zatímco Velký bazar navštěvují tisíce turistů denně, do Sahaflar Çarşısı chodí jen skuteční sběratelé, nadšenci a knihomolové. Běžní turisté o něm často nevědí — jeho dva téměř neviditelné vchody jsou snadno přehlédnutelné, proto je v samotném centru antikvariátu neuvěřitelné ticho a klid.

Continue reading “O antikvariátu v klidném koutu Istanbulu”