Pro děti 3—5

Jedno přání pro děti na dobrou noc ♥

Je mimořádné, o tom nemůžou být pochyby. Ale jak Jedno přání vznikalo a kdo ho měl původně ilustrovat? Přečtěte si příběh nové krásné knížky pro děti.

Jedno přání
Jedno přání. Napsala Nina Ladenová, ilustrovala Melissa Castrillónová. Host, 2019. Foto: Host

Je léto roku 2013. Na Lummijském ostrově, který leží v severozápadním rohu státu Washington, zrovna zrají ostružiny. Nina a Booth Ladenovi je přímo zbožňují. Ze sladkých plodů Nina vyrábí výtečnou marmeládu.

Na konci léta stojí u sporáku, a zatímco míchá ostružinový džem, přemýšlí. Letos to neměli jednoduché. Booth vážně onemocněl a musel na operaci. Nina si teď přeje jediné: Aby byly věci zase jako dřív a oni měli radost ze života. A jak tak míchá, z ničeho nic ji napadají slova…

Pokračovat ve čtení „Jedno přání pro děti na dobrou noc ♥“

Pro děti 3—5

Já nejsem tvoje maminka. Knížka pod stromeček

Upraveno 3. 1. 2020

Kdybych si měla vybrat jedinou knížku pod stromeček, byla by to tahle. Jednoduchá, malá, milá a — bože, jak ta je laskavá…

Já nejsem tvoje maminka
Já nejsem tvoje maminka. Napsala a nakreslila Marianne Dubuc. Labyrint, 2017.

Autorka ji věnovala svojí mamince, která prý o ní kdysi řekla, že má nejvíc pastelek ze všech dětí na světě. Z malé Marianne, jež si ráda kreslí, vyrostla spisovatelka a ilustrátorka, jejíž knihy vydávají nakladatelé po celém světě, a tedy i u nás, což je moc dobře. Její knížka Já nejsem tvoje maminka patří k těm knihám, které by měly mít doma všechny děti.

Pokračovat ve čtení „Já nejsem tvoje maminka. Knížka pod stromeček“

Pro děti 3—5

My New Home aneb Domov je všude tam, kde jsou „mí lidé“

Mám novou lásku, jmenuje se Marta Altés. Španělská ilustrátorka napsala a nakreslila knížku pro děti o jednom z náročnějších témat. O stěhování.

My New Home, by Marta Altés
My New Home, by Marta Altés. Macmillan Children’s Books, 2014.

„To bude v pohodě, zvykneš si,“ přesvědčovalo mě devět lidí z deseti, když jsem se začala stěhovat z Ostravy do Brna. Jasně, zvyknu si. Vždyť jsem si zvykala na mnohem odlišnější město i stát!

A přece mi bylo smutno.

Často se mi chtělo křičet: „Já se bojím!“ Nového města? Ale kdež. Bála jsem se toho, co mě v něm čeká, zkrátka že ta atmosféra ve městě, doma i v práci bude jiná, rozuměj horší. Co víc, bála jsem se, že v nové práci selžu.

Pokračovat ve čtení „My New Home aneb Domov je všude tam, kde jsou „mí lidé““